Logo

Lepenkové jízdenky - historie, moje sbírka

Přibližně od roku 1980 sbírám lepenkové železniční jízdenky, někdy též nazývané Edmondsonovy jízdenky. Takovému koníčku se říká peridromofilie.

 

Stručně z historie lepenkových jízdenek

edmondsonO vznik lepenkových jízdenek se zasloužil Thomas Edmondson (30. 6. 1792, Lancaster - 22. 5. 1851, Manchester) ze Spojeného království Velké Británie a Irska. Nejprve se vyučil truhlářem u výrobce nábytku Roberta Gillowa. Ve svých 44 letech, v roce 1836, se stal přednostou stanice Scotby na železniční trati společnosti Newcastle and Carlisle Railway. Brzy přešel jako přednosta stanice do stanice Milton; tato stanice byla později přejmenována na Brampton Junction, dnes Brampton.


A právě v Miltonu vyvinul první jízdenky vytištěné na vícevrstvém papíru, tedy lepence. Odtud jízdenky dostaly název lepenkové nebo kartonové jízdenky. Na jízdence Thomas Edmondson uvedl údaje o trase, cenu a pořadové číslo jízdenky. K zahájení prodeje lepenkových jízdenek došlo buď vdeska roce 1838 nebo 1839 (v tom se historické prameny zatím rozchází).


V roce 1839 Thomas Edmondson odešel do Oldham Road Station železniční společnosti Manchester & Leeds Railway a vylepšoval svůj vynález. O dva roky později, v roce 1841, ukončil službu na železnici a s dalšími členy rodiny založil společnost John B Edmondson Ltd. vyrábějící tiskařské stroje na výrobu lepenkových jízdenek, průštipek (kleští), datových razidel (komposterů) atd.


Na obrázku vlevo je zachycen Thomas Edmondson, vpravo si můžete prohlédnout pamětní desku umístěnou na Edmondsonově rodném domě.


Malá poznámka k příjmení pana Edmondsona: docela často se v literatuře či na webových stránkách vyskytuje chyba v příjmení vynálezce lepenkových jízdenek - chybí druhé písmeno "d", stačí si např. chybné příjmení Edmonson zadat do vyhledávačů na internetu... Tak to jen tak pro pořádek.


Lepenkové jízdenky si časem našly oblibu v různých zemích světa. Zatímco sousední německé dráhy zavedly lepenkové jízdenky již v roce 1848, v Rakousko-Uhersku se lepenkové jízdenky vydávaly až po roce 1860 a jejich rozšíření bylo jen pozvolné. Pro Země Koruny české se lepenkové jízdenky tiskly ve Vídni, a to přibližně až do roku 1890. Teprve poté spustila provoz první tiskárna jízdenek v Čechách, jednalo se o tiskárnu společnosti StEG v Praze na Žižkově.


Rozměry lepenkových jízdenek vychází z anglických měr: 2 1/4" x 1 3/16" x 1/32". Převedeno (s troškou nepřesnosti) do naší měrové soustavy jde o rozměry 57 x 30,5 x 0,8 mm. Gramáž papíru byla nějčastěji 600 g/m2. Lepenkové jízdenky si našly svoji oblibu a rozšířily se do mnoha zemí. Avšak v některých zemích, např. v Číně či Severní Korei byly lepenkové jízdenky sice "správně" dlouhé, ale jejich šířka činila pouze 25 mm. V historii nalezneme naopak i větší rozměry.


Lepenkové jízdenky se na území nynější České republiky staly na dlouhou dobu neodmyslitelnou součástí železnice. Soumrak těchto jízdenek nastal v souvislosti s rozšířením výpočetní techniky. Nejprve se v 80. letech jednalo o nasazení rezervačního systému ARES. Koncem roku 1989 představila firma AŽD systém JIPES na výdej elektronicky vydávaných jízdenek. JIPESy se více rozšířily až v první polovině 90. let. Později je nahradil systém AVOS a UNIPOK.


Přepážky na elektronicky vydávané jízdenky se objevovaly čím dál více a nenápadně, zato však vytrvale začaly vytlačovat lepenkové jízdenky. Úplný konec lepenkových jízdenek nastal u Českých drah v roce 2001. S posledním dnem platnosti GVD 2000/2001 (sobota 9. 6. 2001) se u Českých drah toho dne naposledy prodávaly lepenkové jízdenky. Tímto dnem tedy skončila téměř 140 let trvající epocha lepenkových jízdenek u Českých drah, nástupce Československých státních drah.


Na území ČR však lepenkové jízdenky zcela neskončily. Železniční společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) se v roce 1999 vybavila mezitím zbytným tiskařským zařízením z pražské výrobny jízdenek a na jaře 2000 zahájila tisk lepenkových jízdenek v Kamenici nad Lipou a do roku 2016 je prodávala ve svých výdejnách jízdenek i na cesty "běžnými" vlaky JHMD. Podle ústního sdělení byl tisk lepenkových jízdenek v červnu 2016 utlumen s tím, že s lepenkovými jízdenkami se na JHMD setkáme už jen v parních vlacích. Tím zanikla i rarita spočívající v možnosti setkat se s lepenkovými jízdenkami i při cestě vlaky ČD, neboť od 1. 1. 2004 vydávaly JHMD lepenkové jízdenky i na omezený počet relací platný i na tratích ČD (cílová stanice Praha hl. n., Brno hl. n.).

 

O mé sbírce lepenkových jízdenek

Lepenkové jízdenky se dají sbírat podle různých kritérií. Nejčastěji sběratelé kompletují své sbírky podle míst, kde byla jízdenka vydána. Jízdenky jsou řazeny zpravidla abecedně od A po Ž, předpokládám že vždy v rámci jedné země. Jiným způsobem může být řazení jízdenek podle čísel tratí uvedených v železničním jízdním řádu, a na každé trati v pořadí jak jdou stanice (zastávky) za sebou. U odbočných stanic je pak většinou potřeba tolik jízdenek, kolik se v takové stanici nachází tratí. U obou dvou uvedených stylů sbírání je pak nadstavbou kompletace všech výdejen v dané stanici nebo zastávce, bylo-li jich tam více.


Jiným způsobem může být sbírání jízdenek i podle relací (kam a případně kterým směrem byla jízdenka vydána), cen uvedených na jízdence, druhů jízdenek (obyčejné, poloviční, zpáteční, dělnické, atd.), barev (hnědé, zelené, modré, s různými proužky či ohraničeními apod.). Zkrátka dají se vymyslet různé způsoby sbírání.


00747Moje sbírka je řazena podle čísel jízdenek. Není to právě častý způsob sbírání lepenkových jízdenek. Zde však musím odbočit a napřed vysvětlit co je těmi čísly míněno a k čemu čísla sloužila. Thomas Edmondson své jízdenky vybavil pořadovými čísly, a to z důvodu účetnictví. Počet jízdenek, které se prodaly (a za něž by měly být v pokladně k dispozici vybrané peníze), se jednoduše zjistil jako rozdíl mezi pořadovými čísly mezi účetními uzávěrkami. Jízdenky jsou pořadovými čísly opatřeny na dolním a horním okraji; v některých případech se číslo uvádělo jen na spodním okraji.


Každá stanice nebo zastávka, v které se prodávaly lepenkové jízdenky, měla jednu nebo více výdejen. Každá výdejna měla určitý počet tzv. relací, tzn. jízdenek s určitou cenou do určité vzdálenosti, celé, poloviční, dělnické atd. První relací byl např. rychlíkový příplatek za 16 Kčs, druhou relací rychlíkový příplatek poloviční za 8 Kčs, třetí relací jízdenka za obyčejné jízdné do vzdálenosti 10 km za 1 Kčs, čtvrtou relací totéž ale do 20 km za 2 Kčs atd.
Každá relace se číslovala zvlášť od čísla 1 (pořadové číslo jízdenky bylo většinou pětimístné, takže od 00001). Pokud tedy výdejna měla např. 30 relací, bylo na počátku v této výdejně 30 různých jízdenek s číslem 00001, 30 různých jízdenek s číslem 00002, 30 různých jízdenek s číslem 00003 atd. Systém číslování popisuji podrobně proto, aby bylo jasné, kolik jízdenek např. s číslem 00001 bylo možné například na území Československa teoreticky posbírat: počet stanic (zastávek) s výdejem lepenkových jízdenek krát počet výdejen v této stanici (zastávce) krát počet relací. Výsledkem je nějaké hodně vysoké číslo. Na obrázku vlevo pro ilustraci jízdenka ze stanice Brno-Horní Heršpice, výdejny A, relace rekreační jízdenka do Oslavan či Rapotic za 6,40 Kčs, pořadového čísla 00747.


Výrobna jízdenek vytiskla pokladníkovi od určité relace např. 5 000 jízdenek, první várka měla čísla 00001 až 05000. Pokladník prodával a když se zásoba ztenčila, tak si u výrobny jízdenek objednal třeba dalších 5 000 jízdenek této relace; tato dodávka jízdenek měla čísla 05001 až 10000. Další dodávka třeba 10001 až 18000, atd. Nejvyšším číslem bylo sto tisíc (100000) a pak se tisklo znovu od jedničky.


Jenže - relací, kterých se hodně prodávalo, nebylo mnoho. U některých nebylo problém sto tisíc "otočit" poměrně rychle, ale existovala také spousta relací (hlavně na větší vzdálenosti), kterých se prodávalo strašně málo. Například v roce 1989, kdy jsem absolvoval zácvik v takovéto výdejně jízdenek v Brně hlavním nádraží, bylo od roku 1977 (kdy se kvůli změně cen jízdenek a změn kilometrických pásem tiskly jízdenky od "jedničky") třeba někam na východní Slovensko méně typickým směrem prodáno jen 35 jízdenek (tedy zhruba tři za rok!); je to trošku extrémní příklad, ale nikoli ojedinělý. Co z toho vyplývá? Že čím je číslo vyšší, tím bylo jízdenek s tímto číslem prodáno méně a tím se hůře shání.

 

Smyslem mé sbírky je vytvořit sadu 100 000 jízdenek, tedy od každého čísla 00001 až 100000 jednu jízdenku tak, aby sbírka byla co nejpestřejší - různá místa výdeje, zahraniční jízdenky, staré jízdenky, různé barvy, druhy atd. Sbírka tak zahrnuje jízdenky tuzemské i zahraniční, projeté i nevydané zachráněné před plameny při jejich hromadném rušení, jízdenky na nostalgické vlaky i vizitky. Nejnižší i nejvyšší číslo už mám. Mezi nimi ale ještě nějaké chybí. V současné době ve své sbírce eviduji 98 799 jízdenek.

 

Chybějící čísla jízdenek podchycuji v tzv. "chyběnce", která je ve formátu pdf ve své poslední verzi z 25. 12. 2016 k nahlédnutí či stažení zde.

 

 

00001

Jako úplně první je v mé sbírce zařazena jízdenka 00001 vydaná v České Skalici v první den platnosti nového tarifu 22. 5. 1977.

100000

Dlouho jsem nemohl přijít "na kloub" jak vypadá poslední "stotisící" jízdenka, když číselných pozic je jen pět. Zde je odpověď - vytiskne se pořadové číslo 00000 a před něj se (velmi pravděpodobně ručně) dotiskne číslice 1. Jízdenku jsem si na přelomu let 1989/1990 prodal sám sobě.

nejstarsi

Nejstarší jízdenka v mé sbírce byla vydána 20. 4. 1893 v Německu ve stanici Dresden-Altstadt pro cestu do Prahy přes Děčín.

21889

Jízdenku z nejvzdálenějšího místa mně dovezla kamarádka z Nového Zélandu z města Wellington. Podle map na Google vzdálenost vzdušnou čarou do Rosic činí 18 118 km. Jízdenka pochází od železničního dopravce Tranz Metro (http://www.tranzmetro.co.nz), který v okolí Wellingtonu působí. Jízdenka byla vydaná v roce 2014.


 

Prameny:
[1] http://www.tillyweb.biz
[2] http://www.ministry-of-information.co.uk/blog1/0508/210805-01a.htm
[3] Wikipedie - vyhledat "Edmondsonova jízdenka"
[4] Svět železnice 1/2002


Co by se tady mělo dále objevit: barvy, čísla, tiskací stroje, dvojjazyčnost, pokladní služba, ...