Lepenkové jízdenky - moje sbírka

Přibližně od roku 1980 sbírám lepenkové železniční jízdenky, někdy též nazývané Edmondsonovy jízdenky. Takovému koníčku se říká peridromofilie. Na mých webových stránkách chci čtenáři přiblížit jak svoji sbírku, tak historii vzniku a používání lepenkových jízdenek.

1. Několik slov úvodem k mé sbírce lepenkových jízdenek

Lepenkové jízdenky se dají sbírat podle různých kritérií. Nejčastěji sběratelé kompletují své sbírky podle míst, kde byla jízdenka vydána. Jízdenky jsou řazeny zpravidla abecedně od A po Ž, předpokládám že vždy v rámci jedné země. Jiným způsobem může být řazení jízdenek podle čísel tratí uvedených v železničním jízdním řádu, a na každé trati v pořadí jak jdou stanice (zastávky) za sebou. U odbočných stanic je pak většinou potřeba tolik jízdenek, kolik se v takové stanici nachází tratí. U obou dvou uvedených stylů sbírání je pak nadstavbou kompletace všech výdejen v dané stanici nebo zastávce, bylo-li jich tam více.

Dalším způsobem může být sbírání jízdenek i podle relací (kam a případně kterým směrem byla jízdenka vydána), cen uvedených na jízdence, druhů jízdenek (obyčejné, poloviční, zpáteční, dělnické, atd.), barev (hnědé, zelené, modré, s různými pruhy či proužky, apod.). Zkrátka - dají se vymyslet různé způsoby sbírání.

Moje sbírka je řazena podle čísel jízdenek. Není to právě častý způsob sbírání lepenkových jízdenek. Zde však musím odbočit a napřed vysvětlit co je těmi čísly míněno a k čemu čísla sloužila. Vynálezce lepenkových jízdenek Thomas Edmondson své jízdenky vybavil pořadovými čísly, a to z důvodu účetnictví. Počet jízdenek, které se prodaly (a za něž by měly být v pokladně k dispozici vybrané peníze), se jednoduše zjistil jako rozdíl mezi pořadovými čísly mezi účetními uzávěrkami. Jízdenky jsou pořadovými čísly opatřeny na dolním a zpravidla i horním okraji.

Každá stanice nebo zastávka, v které se prodávaly lepenkové jízdenky, měla jednu nebo více výdejen. Každá výdejna měla určitý počet tzv. relací, tzn. jízdenek s určitou cenou do určité vzdálenosti, celé, poloviční, dělnické, atd. První relací byl např. rychlíkový příplatek za 16 Kčs, druhou relací rychlíkový příplatek poloviční za 8 Kčs, třetí relací jízdenka za obyčejné jízdné do vzdálenosti 10 km za 1 Kčs, čtvrtou relací totéž ale do 20 km za 2 Kčs atd.
Každá relace se číslovala zvlášť od čísla 1 (pořadové číslo jízdenky bylo většinou pětimístné, takže od 00001). Pokud tedy výdejna měla např. 30 relací, bylo na počátku v této výdejně 30 různých jízdenek s číslem 00001, 30 různých jízdenek s číslem 00002, 30 různých jízdenek s číslem 00003, atd. Systém číslování popisuji podrobně proto, aby bylo jasné, kolik jízdenek např. s číslem 00001 bylo možné třeba na území Československa teoreticky posbírat: počet stanic (zastávek) s výdejem lepenkových jízdenek krát počet výdejen v této stanici (zastávce) krát počet relací. Výsledkem je nějaká hodně vysoká hodnota. Na obrázku vlevo uvádím pro ilustraci jízdenku ze stanice Brno-Horní Heršpice, výdejny A, relace rekreační jízdenka do Oslavan či Rapotic za 6,40 Kčs, pořadového čísla 00747.

Výrobna jízdenek vytiskla pokladníkovi od určité relace např. 5 000 jízdenek, první várka měla čísla 00001 až 05000. Pokladník prodával a když se zásoba ztenčila, tak si u výrobny jízdenek objednal třeba dalších 5 000 jízdenek této relace; tato dodávka jízdenek měla čísla 05001 až 10000. Další dodávka třeba 10001 až 18000, atd. Nejvyšším číslem bylo sto tisíc (100000) a pak se tisklo znovu od jedničky.

Jenže - relací, kterých se hodně prodávalo, nebylo mnoho. U některých nebylo problém sto tisíc "otočit" poměrně rychle, ale existovala také spousta relací (hlavně na větší vzdálenosti), kterých se prodávalo strašně málo. Například v roce 1989, kdy jsem absolvoval zácvik v takovéto výdejně jízdenek v Brně hlavním nádraží, bylo od roku 1977 (tehdy se kvůli změně cen jízdenek a změn kilometrických pásem tiskly jízdenky od "jedničky") třeba někam na východní Slovensko méně typickým směrem prodáno jen 35 jízdenek (tedy zhruba tři za rok!); je to trošku extrémní příklad, ale nikoli ojedinělý. Co z toho vyplývá? Že čím je číslo vyšší, tím bylo jízdenek s tímto číslem prodáno méně a tím se hůře shání.

Smyslem mé sbírky je vytvořit sadu 100 000 jízdenek, tedy od každého čísla 00001 až 100000 jednu jízdenku tak, aby sbírka byla co nejpestřejší - mix různých míst výdeje, zahraničních jízdenek, starých jízdenek, různých barev, druhů atd. Sbírka tak zahrnuje jízdenky tuzemské i zahraniční, projeté i nevydané zachráněné před plameny při jejich hromadném rušení, jízdenky na nostalgické vlaky i vizitky. Nejnižší i nejvyšší číslo už mám. Mezi nimi ale ještě nějaké chybí. V současné době ve své sbírce eviduji 99 589 jízdenek.

Chybějící čísla jízdenek podchycuji v tzv. "chyběnce", která je ve formátu pdf ve své poslední verzi z 15. 4. 2023 k nahlédnutí či stažení zde.

Jako úplně první je v mé sbírce zařazena jízdenka 00001 vydaná v České Skalici v první den platnosti nového tarifu 22. 5. 1977. Dlouho jsem nemohl přijít "na kloub" jak vypadá poslední "stotisící" jízdenka, když číselných pozic je jen pět. Zde je odpověď - vytiskne se pořadové číslo 00000 a před něj se (velmi pravděpodobně ručně) dotiskne číslice 1. Jízdenku vytištěnou ve výrobně jídenek ve Vrútkách jsem si na přelomu let 1989/1990 prodal sám sobě. Nejstarší jízdenka v mé sbírce byla vydána 20. 4. 1893 v Německu ve stanici Dresden-Altstadt pro cestu do Prahy přes Děčín. Jízdenku z nejvzdálenějšího místa mně dovezla kamarádka z Nového Zélandu z města Wellington. Podle map na Google vzdálenost vzdušnou čarou do Rosic činí 18 118 km. Jízdenka byla vydaná v roce 2014 a pochází od tehdejšího železničního dopravce Tranz Metro.

Aktualizace: 2023-04-15

Další kapitoly o lepenkových jízdenkách: Thomas Edmondson | Rakousko-Uhersko: kkStB | Rakousko-Uhersko: StEG | Rakousko-Uhersko: BEB, BNB, BWB, KFNB, ÖNWB, ATE |