Lepenkové jízdenky - historie

3. Lepenkové jízdenky v období Rakouského císařství a Rakouska-Uherska

Císařsko-královské státní dráhy (kkStB)

Úvod

Lepenkové jízdenky si postupně našly oblibu v různých zemích světa. V sousedním Německu byly zavedeny v roce 1848, tedy 9 let po jejich rozmachu v Anglii. A jaká situace byla na našem dnešním území? Předně musím poznamenat, že historie lepenkových jízdenek z období před vznikem Československa není do dnešních dnů uspokojivě zmapována. Je známo pouze několik základních faktů, z nichž v dalším pojednání vycházím. Podrobnější údaje budou pravděpodobně v různých archivech a teprve čekají na zpracování...

Dr. Karel Nechvíle v literatuře [4], z které budu převážně čerpat, uvádí že lepenkové jízdenky se začaly v Rakouském císařství používat po roce 1860, doslova "v prvních létech šedesátých". Objevují se zde tedy po více jak 20 letech od svého vzniku a zprvu jen souběžně s doposud používanými papírovými jízdenkami. A samozřejmě vyvstává otázka, v kterém konkrétním roce se lepenkové jízdenky objevily v zemích Koruny české, resp. od roku 1867 zemích na našem území náležejících do Předlitavska.

Zpočátku se obsah jízdenek neřešil, neboť Provozovací řád železničný platný od 16. 11. 1851 se o jízdenkách blíže nezmiňoval. Až v částce XXXVI. Zákonníku říšského pro království a země v radě říšské zastoupené vydané 3. 7. 1872 bylo pod číslem 90 zveřejněno nařízení ministerstva obchodu, jímž se zaváděla od 1. 8. 1872 nová Pravidla o provozování jízdy na železnicích království a zemí v radě říšské zastoupených. V paragrafu 10 bylo zakotveno co má jízdenka obsahovat:

Je zajímavé, že ani uvedená pravidla z roku 1872 neobsahují povinnost, aby byla na jízdence uvedena cena. Cena se podle těchto pravidel zveřejňuje podle paragrafu 9 na stanicích: "Ceny za jízdu ustanoveny jsou v tarifě na každé štaci vyvěšené". Povinnost uvádění ceny na jízdence přibyla až od 1. 1. 1910 nařízením ministerstva železnic č. 172, kterým se v částce LXXVII. Zákonníku říšského pro království a země v radě říšské zastoupené ze dne 13. 11. 1909 vydal Dopravní řád na železnicích království a zemí v radě říšské zastoupených. Jak ale dále zjistíme, cena se začala na lepenkových jízdenkách uvádět daleko dříve než v roce 1910.

Zavedení lepenkových jízdenek z hlediska měny používané na našem dnešním území spadalo do období po 1. 1. 1857, kdy byla v Rakouském císařství zavedena jednotná stříbrná měna s desetinným systémem, jež se o rok později stala zákonnou měnou monarchie. Používal se zlatý (florin, zkratka fl, ale používal se i pojem gulden) dělený na 100 krejcarů. V roce 1892 bylo rozhodnuto o zavedení nové měny s pevným kursem ku zlatu, vyhlášení proběhlo částkou XLIII. již výše citovaného Zákonníku říšského pro království a země v radě říšské zastoupené dne 11. 8. 1892, a to zákonem č. 126 podepsaným císařem 2. 8. 1892. Základní měnovou jednotkou se stala koruna dělená na 100 haléřů. Poměr zlatého a koruny byl 1 zlatý fl = 2 koruny. Papírové peníze předchozí měny však zůstaly v oběhu až do roku 1900. Od 21. 9. 1899 byla korunová měna prohlášena za jedinou a výhradní.

V duchu tehdejších ustanovení vydávaly rakouské železniční společnosti zprvu lepenkové jízdenky, na nichž byla vyznačena stanice výchozí a cílová, druh vlaku a vozová třída. Pro vyznačení vozových tříd se kromě textu používal barevný karton, a to pravděpodobně hned od začátku používání lepenkových jízdenek s převzetím barev ze sousedního Německa.

Základní význam barev na lepenkových jízdenkách byl následující:

• žlutá ... I. vozová třída;

• zelená ... II. vozová třída;

• hnědá ... III. vozová třída;

• modrá ... IV. vozová třída;

• bílá ... jízdenky pro vojsko jedoucí ve službě.

Malá odbočka k IV. vozové třídě

Dle [4] zavedla IV. vozovou třídu železniční společnost KFNB dne 7. 7. 1839 v souvislosti se spuštěním provozu mezi Vídní a Brnem. V zimě 1839 a 1840 byla vozba této třídy pozastavena, v roce 1841 došlo k jejímu zrušení úplně. Ke znovuzavedení IV. vozové třídy došlo u KFNB v roce 1848 a tento stav vydržel až do roku 1859, kdy ji zde zrušili. Dále se IV. vozová třída objevuje v roce 1863 na buštěhradské dráze mezi Prahou a dnešním Kladnem a poté v roce 1868 u dalších společností. Nasazení IV. vozové řídy se zde dělo na základě skutečné potřeby, zejména v průmyslových oblastech severozápadních Čech. Existence IV. vozové třídy je dochována u České severní dráhy, která zde byla zrušena tarifem ze dne 1. 6. 1889, u Ústecko-teplické dráhy jež ji zrušila na trati Trmice - Bílina v Čechách k 1. 10. 1890 a na Košicko-bohumínské dráze, která ji zrušila tarifem ze dne 1. 1. 1898. Prozatím se domnívám, že zrušení IV. vozové třídy spadá do období přelomu století, možná přímo do zmíněného roku 1898. Modrá barva na lepenkových jízdenkách se tak postupně uvolňovala, až ji obecně převzaly jízdenky dělnické.

Období let 1884 až 1890

Císařsko-královské státní dráhy, vzniklé v roce 1884, zavedly po jazykové stránce tisk lepenkových jízdenek v oblastech německých a jazykově smíšených dvojjazyčný i trojjazyčný. Týkalo se to jízdenek vydávaných ve stanicích, kde byl dotyčný neněmecký jazyk jazykem zemským nebo obvyklým. Pro údaje v jazyku neněmeckém byla určena spodní polovina jízdenky. Na následujících čtyřech vzorcích je tato jazyková úprava dobře patrná.

Vzhled jízdenky datovaný rokem 1885. Jízdenka z Prahy do Veselí nad Lužnicí do I. vozové třídy rychlíku. V horní polovině údaje německy, ve spodní česky. Zdroj: [4] Jízdenky pro II. vozovou třídu byly barvy zelené. Na uvedeném vzhledu datovaném rokem 1885 se jedná o jízdenku z Vídně do Lambachu do II. vozové třídy rychlíku, jazyk byl tedy využit pouze německý. Zdroj: [4] Hnědá barva byla vyhrazena pro III. vozovou třídu. Na vzhledu jízdenky z roku 1885 se jedná o jízdenku z Prahy do Českých Budějovic přes Veselí nad Lužnicí v III. vozové třídě osobního vlaku. Zdroj: [4] Vojáci jedoucí ve službě měli "svoje" lepenkové jízdenky bílé barvy. Na vzhledu datovaném rokem 1885 je v rámci německého a českého jazykového provedení použito písmeno "M" (Militärfahrkarte) a "V" (předpokládám že "Vojenská jízdenka"), jízdenka platná z Plzně do Českých Budějovic. Zdroj: [4].

Na rubu lepenkových jízdenek se nacházely údaje, které se nevešly na líc jízdenky. Mohl se tak zde objevit bližší popis platnosti jízdenky kombinované (platné pro různé druhy vlaků), nácestné stanice, doba platnosti, apod.

Zpáteční jízdenky měly ve spodní části bílý trojúhelník. Tyto jízdenky byly vydávány na rychlíky, vlaky osobní a smíšené a též na vlaky zvláštní. Jednalo se např. o vlaky divadelní, poutnické, výstavní či zábavní. Zvláštním případem pak byly zpáteční jízdenky, které pro cestu tam platily ve zvláštním vlaku a pro cestu zpět v pravidelném osobním vlaku; u těchto jízdenek bylo jízdné sníženo o 40 až 50 %. Jazyková úprava zpátečních jízdenek se řídila stejnými pravidly jako u jízdenek pro jízdu jedním směrem.

Zpáteční jízdenky měly v dolní části bílý trojúhelník. Vzor jízdenky z roku 1885 platné z Vídně do Mariánských Lázní a zpět v I. vozové třídě rychlíku. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Zpáteční jízdenka do zábavního vlaku vypraveného z Vodňan do Vídně a zpět platná ve III. vozové třídě. Zdroj: [4]

Jízdenky personální (tzn. režijní) byly dvojbarevné, jedna svislá polovina jízdenky měla barvu bílou a druhá svislá polovina jízdenky byla opatřena barvou odpovídající použité vozové třídy. Jízdenky se tiskly jen v němčině a na rubu se nacházelo ustanovení o platnosti této jízdenky pouze při předložení příslušné legitimace. Personální jízdenky měly cílovou stanici předtištěnou nebo se vyskytovaly personální jízdenky biankové, do nichž osobní pokladník vepsal cílovou stanici.

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Personální (režijní) jízdenka platná z Plzně do Blovic a zpět ve II. vozové třídě z roku 1888. Zdroj: [4] Personální (režijní) jízdenka do II. vozové třídy z Vídně v bianko provedení. Cílovou stanici vypisoval do místa s vytištěnými proužky v horní polovině jízdenky pokladník při zakupování jízdenky. Zdroj: [4]

Jízdenky za poloviční cenu nejprve nesly svislou tmavočervenou čáru. Poté co se toto označení začalo používat pro rychlíkové jízdenky, se červená čára na jízdenkách za poloviční cenu změnila na vodorovnou.

Jízdenky na rychlík nesly svislou tmavočervenou čáru do té doby používanou na jízdenky za poloviční cenu.

Pro uhrazení rozdílu ceny jízdenky na osobní vlak a na rychlík sloužily tzv. doplňovací jízdenky. Úpravu měly podobnou jako jiné jízdenky. Na rubu se nacházelo ustanovení, že cestující nemá nárok na volné zavazadlo. Doplňovací jízdenky vydával rovněž průvodčí ve vlaku pod názvem "Kupon na doplátku", ale to se nejednalo o jízdenky lepenkové, nýbrž o papírové.

Pro dělníky cestující jednotlivě či hromadně, jimž byla poskytnuta tarifní sleva, se vydávaly dělnické jízdenky. Na Císařsko-královských státních drahách se tak stalo v roce 1886, vydávaly se jízdenky dělnické týdenní a dělnické zpáteční, oboje do vzdálenosti 50 km. Hromadná sleva se přiznávala při jízdě alespoň 10 osob na vzdálenost přes 300 km.

Císařsko-královské státní dráhy zavedly pro cestující jezdící pravidelně na určité trati jízdenky předplatné. Cestující zaplatil předem za určité množství lepenkových jízdenek (zpravidla 25 až 40) spolu s legitimací, na níž byl vyznačen rok vydání a čísla zakoupených předplatných jízdenek. Jízdenky platily pouze s legitimací a pouze v daném kalendářním roce. Cestující si musel předplatnou jízdenku nechat u osobní pokladny okolkovat. S poslední jízdenkou cestující odevzdal legitimaci. Předplatných jízdenek bylo více druhů: pro civilní cestující, pro důstojníky a režijní za sníženou cenu. Předplatné jízdenky pro důstojníky a režijní se tiskly pouze v německém jazyce. Režijní předplatní jízdenky měly pravý horní roh vykrojený. Předplatné jízdenky byly zrušeny při zavedení pásmového tarifu v roce 1890.

Na zobrazeném vzoru jízdenky z roku 1886 je dělnická jízdenka (Arbeiter-Karte) pro trať Pontafel - Salzburg ve III. vozové třídě. Barva jízdenky odpovídá použité vozové třídě. Zdroj: [4] Vzor předplatné jízdenky (Abonnement-Karte) z roku 1886 na úsek Plzeň - Volšany (dnes Pačejov) platné v kalendářním roce 1885 v I. třídě osobního vlaku. Provedení pro civilní cestující. Zdroj: [4]

Lepenkové jízdenky do zahraničí měly buď úpravu jako jízdenky tuzemské nebo se jejich obsah či vzhled přizpůsoboval předpisům zahraničních železnic. Některé jízdenky byly opatřeny tzv. kontrolním ústřižkem, který oddělil průvodčí během jízdy po určité trati. Například kontrolní ústřižek jízdenky z Vídně do Wiesbadenu oddělil průvodčí před stanicí Darmstadt nebo Kastel, podle toho kterou trať cestující použil.

Z roku 1885 pochází vzor jízdenky na I. vozovou třídu rychlíku z Vídně do Curychu. Růžová barva patrně odpovídá tehdejším švýcarským předpisům. Jízdenka na rychlík v téže relaci na II. vozovou třídu měla světle hnědou barvu. Zdroj: [4]

Pro podporu zejména dálkové tuzemské osobní dopravy v roce 1888 vznikla zvláštní sleva formou tzv. předplatných cenných známek. Základ slevy tvořily sešity s cennými známkami v nominální hodnotě 150 zl., které se prodávaly za 125 zl. (v roce 1889 ještě doplněny možností koupit další doplňkové sešity). Cestující vybaven tímto sešitem si u osobní pokladny následně zakoupil jízdenku dle tarifu, přičemž se při placení uznávala nominální hodnota cenných známek. Jízdenky bylo možné zakoupit pro všechny relace Císařsko-královských státních drah pro jednoduchou jízdu osobními vlaky nebo rychlíky. Lepenkové jízdenky, které byly vydané za tyto známky, se nazývaly známkové lístky a měly stejnou obsahovou úpravu jako jednoduché jízdenky, ale lišily se barevně. Levá svislá část jízdenky byla růžová, pravá část v barvě platné vozové třídy.

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Známkový lístek (něm. Marken-Karte) z Plzně do Mariánských Lázní ve III. vozové třídě osobního vlaku, v půli dělitelný. Zdroj: [4] A takto by měl vypadat předešlý zjednodušený vzor známkového lístku podle popisu barevného provedení. Zdroj: [4]

Období pásmového tarifu v letech 1890 až 1895

Koncem 80. let 19. století se stal čím dál víc palčivější problém složitosti tarifů železničních správ. Snaha o zjednodušení tarifů vyústila ve vydání zákona č. 89 v částce XXVI. ze dne 25. 5. 1890 Zákonníku říšského pro království a země v radě říšské zastoupené . Zákon č. 89 "... jímž mění se některá ustanovení zákona ze dne 15. července 1877 (Z. Ř. č. 64.) o maximálních tarifech pro dopravu osob po železnicích." zavedl na státních drahách tzv. krejcarový pásmový tarif. Tento nový tarif platil od 16. 6. 1890 na všech tratích Císařsko-královských státních drah i na tratích státem provozovaných soukromých drah (u druhých jmenovaných začal tarif platit někde až od roku 1891).

Pásmový tarif z 16. 6. 1890 obsahoval 28 pásem:

• Pásmo 1. až 5. ... po 10 km (1–10, 11–20, 21–30, 31–40 a 41–50 km);

• Pásmo 6. a 7. ... po 15 km (51–65 a 66–80 km);

• Pásmo 8. ... po 20 km (81–100 km);

• Pásmo č. 9 až 12. ... po 25 km (101–125, 126–150, 151–175 a 176–200 km);

• Pásmo č. 13. až 28. ... po 50 km (201–250, 251–300, ... , 951–1000 km).

 

V některých případech se relace na vzdálenost 11 a 12 km zařazovala do pásma č. 1. Zavedení pásmového tarifu znamenalo zjednodušení manipulace s jízdenkami. Většina slev jízdného byla zrušena, ponecháno bylo poloviční jízdné pro děti od 2 do 10 let. Jízdné do II. vozové třídy činilo dvojnásobek jízdného do III. vozové třídy, jízdné do I. vozové třídy činilo trojnásobek jízdného do III. vozové třídy. Jízdné na rychlík činilo 1,5 násobek jízdného na osobní nebo smíšený vlak. Jízdenky na prvních pět pásem (tzn. do vzdálenosti 50 km) se na stanicích nerazítkovaly (zde si nejsem jist zda se tím myslí opatření jízdenky "suchým razítkem" neboli komposterem nebo zda se v pokladnách v tehdejší době kromě toho provádělo ještě razítkování namáčecími razítky).

Pásmový tarif přinášející navíc výraznou redukci různých slev umožnil značné snížení počtu relací lepenkových jízdenek. Pásmová jízdenka platila do všech stanic a zastávek, ležících ve stejném pásmu. Zprvu se tiskly pásmové jízdenky pro všechny směry.

Vzhled pásmové jízdenky z Vídně do 4. pásma na I. vozovou třídu rychlíku do Tullnu nebo zpět (něm. oder umgekehrt). Do určité vzdálenosti pásmové jízdenky platily v obou směrech, čímž odpadla potřeba zpátečních jízdenek. Jízdenka v půli dělitelná. Zdroj: [4] Vzor pásmové jízdenky z Vídně do 14. pásma, konkrétně do stanic Ausee Oberhaus přes Selzthal nebo Seitz (?) nebo Pasov nebo Dívčic na II. vozovou třídu rychlíku. Jízdenka s ústřižkem. Zdroj: [4] Z roku 1890 pochází i tento vzor pásmové jízdenky, a sice z Lince do 15. pásma. Platila přes Solnohrad do Wörglu nebo přes Selzthal do Launsdorfu nebo přes Summerau a Plzeň do stanice Königswart-Sangerberg (Lázně Kynžvart) ve III. vozové třídě rychlíku. Jízdenka s ústřižkem. Zdroj: [4]

Došlo i k další úlevě pro tisk a výdej jízdenek - do II. vozové třídy mohly být vydány 2 jízdenky pro III. vozovou třídu, do I. vozové třídy to byly 3 jízdenky pro III. vozovou třídu. Na cestu rychlíkem bylo možné vydat jednu a půl jízdenky na osobní nebo smíšený vlak do příslušné vozové třídy.

Malá odbočka k jízdenkám v půli dělitelným a jízdenkám s ústřižkem

Již v období před rokem 1890 se používaly jízdenky v půli dělitelné. Taková jízdenka má na sobě dvě hodnoty ceny, u druhé je označení "1/2" jako poloviční cena. Cena každé části pokladníkem rozstřižené lepenkové jízdenky je poloviční. Pokladník tedy postupně prodá obě poloviny jízdenky za poloviční jízdné.

Novinkou se v roce 1890 stal druhý způsob jak z jízdenky udělat jízdenku poloviční hodnoty. Jedná se o tzv. jízdenku s ústřižkem. Jízdenka je opět vybavena dvěma hodnotami ceny. Odstřihne-li pokladník ústřižek nacházející se vždy v dolní části jízdenky, má jízdenka hodnotu poloviční ceny. Ústřižek si pokladník ponechá a vykáže se jím při kontrole "kasarevizorem" - tím dokáže že vybral od cestujího jen půlku základní ceny. Na ústřižku se u pásmových jízdenek nacházely jen základní údaje o relaci: písmeno označující druh vlaku, první z cílových stanic pásma a číslo pásma. Ještě doplním že ústřižek je na jízdence naznačen vodorovnou nebo šikmou čarou.

Nyní se vraťme k vzorům jízdenek. Později (rok nedoložen, odhadem by se mohlo jednat o rok 1891 či 1892) se začaly vydávat zvláštní pásmové jízdenky tištěné pro každý směr zvlášť.

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jízdenka z Vídně platná do 14. pásma do Velkého Boru nebo Benešova nebo Hydčic ve III. vozové třídě rychlíku. Jízdenka s ústřižkem, písmeno S = Schnellzug. U pásmových jízdenek na rychlík se uváděly i stanice kde rychlík nestavěl (Velký Bor) nebo vůbec nejezdil (Hydčice). Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jízdenka z Lochovic do Vídně nebo do stanic Rabenschwand-Oberhofen nebo Landl nebo Schärding ve III. vozové třídě osobního vlaku. Jízdenka s ústřižkem, písmeno P = Personenzug. Za pozornost stojí též "nenápadný" přechod v označení vozových tříd z římských číslic na arabské; týká se všech tří zde uvedených vzorů. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jedná se o pozdější typ pásmové jízdenky tištěné pro jízdu jen jedním směrem. Zde se jedná o pásmovou jízdenku do 12. pásma ze Strakonic do Chebu na III. vozovou třídu osobního vlaku. Jízdenka v půli dělitelná. Zdroj: [4]

I nadále se pro uhrazení rozdílu ceny jízdenky na osobní vlak a na rychlík používaly doplňovací jízdenky. Karton měl hnědou barvu, prostřední třetinu tvořil bílý svislý pruh. Cena doplňovací jízdenky se rovnala rozdílu mezi II. vozovou třídou rychlíku a II. vozovou třídou osobního vlaku. Pro některé relace se tiskly doplňovací jízdenky s poloviční cenou. Ta se rovnala rozdílu III. vozových tříd rychlíku a osobního vlaku. Oba druhy byly v půli dělitelné. Polovina poloviční doplňovací jízdenky se používala pro doplatky stanovené tarifem ve výši poloviny rozdílu cen III. vozových tříd. Doplňovací jízdenky s poloviční cenou ve dvojjazyčné úpravě však nebyly v půli dělitelné, nýbrž se vydávaly v úpravě s ústřižkem a podélným tiskem.

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Doplňovací jízdenka s poloviční cenou vydaná z Plzně do Strakonic; takovou by tedy měl mít cestující v rychlíku ve III. vozové třídě, pokud měl předtím pouze jízdenku na osobní vlak. Cena je vyjádřená v korunách, vzor je tedy nejdříve z roku 1892. Jízdenka s útřižkem. Zdroj: [4] A takto by měl vypadat předešlý zjednodušený vzor doplňovací jízdenky podle popisu barevného provedení. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Vzor na sobě nese korunovou měnu, je tedy nejdříve z roku 1892, může spadat i do období po roce 1895. Jedná se o zpáteční jízdenku vydanou na zvláštní vlak z Písku na Smíchov a na cestu zpět do III. vozové třídy osobního vlaku. Význam písmen: T = Tour, R = Retour. Zdroj: [4]

Od 1. 11. 1892 se zrušila výjimka pro zařazení některých relací na vzdálenost 11 a 12 km do pásma č. 1. Rovněž přestala platit zásada prostého dvoj- či trojnásobku cen v II. a I. vozové třídě v porovnání s III. vozovou třídou. Ceny jízdenek na rychlíky se zaokrouhlovaly na končící číslicí 0 nebo 5. Výše uvedená úleva od razítkování jízdenek do prvních 5 pásem byla zrušena ke dni 1. 3. 1894.

Období let 1895 až 1918

Pásmový tarif nevydržel dlouho. Dnem 1. 9. 1895 byl na tratích Císařsko-královských státních drah (s výjimkou drah místních) a na zestátněných dráhách BWB (Česká západní dráha) a MSCB (Moravskoslezská ústřední dráha) zaveden nový tarif. Spočíval v zavedení vesměs pásem myriametrových (myriametr = 10 000 metrů), tedy dělených po 10 km. Mezi jízdným jednotlivých vozových tříd již nebyl přesný dvojnásobek či trojnásobek. Tarify vydávané od roku 1898 byly vedeny již jen v korunové měně zavedené v roce 1892. V námi sledovaném období došlo ještě k jedné zásadnější změně, a sice od 1. 1. 1910 došlo do vzdálenosti 50 km k opětovnému zavedení cen jízdného podle kilometrických vzdáleností.

Úprava tarifu v roce 1895 znamenala návrat sortimentu lepenkových jízdenek do doby před rokem 1890. Rozdíl tu ale přece jen byl. Pro všechny stanice a zastávky ležící v daném směru v jednom myriametrovém pásmu se vydávala jízdenka, nesoucí jako cílovou stanici či zastávku tu nejvzdálenější v příslušném pásmu. Ovšem i zde se vyskytovaly výjimky:

• odlišení cílových stanic ve velkých městech: uvedu na příkladu z Prahy. Jízdenky, které platily při dojezdu do Prahy jen na Královské Vinohrady (tzn. levnější) byly tištěny na růžovém kartonu - na líci do poloviny, na rubu po celé ploše. Pokud cestující ve stanici Praha K.F.J.B (dnešní hlavní nádraží) při odběru jízdenek odevzdával takovou jízdenku, byl považován za cestujícího bez jízdenky. Ve Vídni na to šli naopak - růžové jízdenky byly tištěné do cílové stanice Wien K.F.J.B.;

• uvedení více stanic v daném pásmu: jednalo se patrně o případy, kdy se v pásmu nacházela významná stanice, která ale nebyla nejvzdálenější. Opět příklad: při jízdě z Chebu byla ve 4. pásmu nejvzdálenější stanicí Chodová Planá (38 km), ale před ní ležely známé Mariánské Lázně (31 km) - na jízdence byly natištěny obě dvě stanice.

 

Po jazykové stránce se lepenkové jízdenky tiskly jako:

• jednojazyčné, tzn. německy ... úprava obdobná jako před rokem 1890;

• dvojjazyčné ... v tomto případě existovala dvojí úprava:
  1) na líci jazyk německý, na rubu jazyk český ... jízdenky se tiskly v provedení v půli dělitelné;

  2) na líci jazyk německý a český ... tisk podélný a provedení jízdenky s ústřižkem. Tento způsob se používal i na jízdenkách vydávaných z českých stanic do Horních a Dolních Rakous apod., přičemž názvy cílových stanice byly překládány (Vídeň, Linec, Solnohrad, Celovec, Trbíž, Lázně Gastýn, atd.);

• trojjazyčné ... na líci jazyk německý, na rubu oba jazyky neněmecké, na každé polovině jeden.

 

Někdy v tomto období (určitě však před 1. světovou válkou) vznikly místenky. Nejprve na běžném papíru, později (přesný rok jsem zatím nevypátral) formou lepenkové jízdenky, správněji řečeno lepenkové místenky. Zda měly lepenkové místenky od začátku své existence bílou barvu nemám zatím doloženo.

Na místních dráhách vydávali průvodčí tzv. doplatní jízdenky, zejména v případech zastávek neobsazených železničními zaměstnanci. Podle všeho se jednalo nejen o blokové útržky, ale i o lepenkové jízdenky. Jízdenky měly různé provedení a barvu. Do této skupiny jízdenek patřily rovněž tzv. doplatkové známky jako doplněk na 101 km. Některé rychlíky totiž nebylo možné ve 3. vozové třídě použít na vzdálenost pod 100 km. Po zakoupení doplatkové známky už to šlo. Jen si nejsem 100% jist, zda se jednalo skutečně o provedení na kartonu nebo jen o papírovou formu.

Zjednodušený vzor jízdenky bez pořadového čísla. Pro rozlišení cílové stanice ve velkých městech se časem (přesný rok nemám doložen) upustilo od růžové barvy kartonu a přešlo se na zvýraznění názvu stanice, kterou bylo potřeba odlišit, písmem v černém poli. Na uvedeném vzoru vidíme zpáteční jízdenku z Nuslí do Říčan a zpět na Královské Vinohrady ve 3. třídě osobního vlaku. Je zajímavé, že ač se jedná o zpáteční jízdenku, není v barevném provedení použitý bílý trojúhelník ve spodní části jízdenky. Zdroj: [4] Vzor jízdenky v dvojjazyčném provedení z Berouna na Smíchov do 3. třídy rychlíku. Jízdenka je v provedení s ústřižkem. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jedná se o místenku do 1. vozové třídy na rychlík č. 9/509 nebo 10 z Karlových Varů do Vídně. Vzor je datovaný do roku 1909. Zdroj: [4] Vzor doplatní jízdenky na 3. vozovou třídu z Libřic do Vraného na straně jedné či do Pikovic na straně druhé. Zdroj: [4]

Po zavedení tarifu se začaly pozvolna objevovat různé slevy jízdného, byť ne v takovém rozsahu jako tomu bylo před rokem 1890. Kromě normální a poloviční sazby jízdného došlo k zavedení jízdenek za sníženou sazbu, a to pro:

• dělníky;

• vojenské osoby jedoucí mimo službu;

• státní a dvorní zaměstnance;

• plavce;

• hnance.

 

Na dělnické jízdenky se nevztahovaly daně a vydávaly se v provedení na jednu jízdu nebo zpáteční v barvě modré (což byla novinka, doposud měla tuto barvu vyhrazenou 4. vozová třída), a dále jako týdenní, které byly modré s bílým svislým pruhem; na rubu bylo místo pro známkování při všech 12 jízdách.

Jízdenky pro vojenské osoby jedoucí mimo službu měly barvu příslušné vozové třídy a uprostřed bílý podélný pruh.

Pro ostatní výše uvedené skupiny cestujících nesly lepenkové jízdenky úpravu jako jízdenky normální, ale nebyly dělitelné. Druh slevy byl na jízdenkách výslovně uveden.

Jízdenky personální neboli režijní se patrně dle dále uvedeného vzoru tiskly již v barvě vozové třídy bez bílé poloviny jízdenky, na některých místních drahách se prodávala varianta s poloviční cenou pro děti.

Provedení dělnické jízdenky na jednu jízdu pro úsek Skrbeň zastávka - Olomouc Nová Ulice ve 3. vozové třídě osobního vlaku. Modrou barvu měly i jízdenky dělnické zpáteční. Zdroj: [4] Vzor dělnické jízdenky týdenní jednosměrové pro úsek Osek-Riesenberg - Bruch zastávka. Stejné barevné provedení měly i jízdenky týdenní obousměrové. Zdroj: [4] Jízdenka pro vojenskou osobu mimo službu jedoucí ze Šumperku přes Šternberk do Prostějova ve 2. třídě osobního vlaku. Text na tomto vzoru je pouze v němčině. Zdroj: [4] Vzor jízdenky personální, tedy režijní na 3. třídu osobního vlaku z Berouna do Zdic. Jak vidno, na personálních jízdenkách se stále používal pouze německý text. Zdroj: [4]

Zánikem pásmového tarifu opět vzrostla potřeba výdeje zpátečních jízdenek. Jízdenky se začaly tisknout vesměs v provedení nedělitelném. Zprvu činilo jízdné oběma směry dvojnásobek jednoduchého jízdného, později (zejména na místních drahách) už zpáteční jízdenky v sobě nesly cenu zlevněnou. Zpáteční jízdenky na rychlík byly opatřeny svislou červenou čárou, zpáteční jízdenky pro děti měly také červenou čáru, ale příčnou. O zpátečních jízdenkách dělnických viz výše. I v tomto období existovaly zvláštní zpáteční jízdenky, např. pro vlaky zábavní, poutnické, apod. Někdy se tyto zvláštní zpáteční jízdenky tiskly na barevný karton odpovídající vozové třídě se širokým příčným bílým pruhem, šířka činila zhruba polovinu výšky jízdenky. Existovaly též zvláštní zpáteční jízdenky v jejichž ceně bylo obsaženo též vstupné na výstavy, koňské dostihy, apod.

Provedení zpáteční jízdenky z období od roku 1895. Bílý trojúhelník v dolní polovině jízdenky se stále používal, jízdenka je nedělitelná. Vzor zpáteční jízdenky z Vodolic do Mostu přes Obrnice na 3. vozovou třídu osobního vlaku, platnost jízdenky 3 dny. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Blíže nedatovaný vzor zpáteční jízdenky na zábavní vlak z Mostu do Kyselky a zpět. Pro použití jízdenky je předepsán den v týdnu a konkrétní vlaky. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Opět blíže nedatovaný vzor zpáteční jízdenky na III. Poutnický zvláštní vlak z Českých Budějovic do Příbrami a zpět. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Zpáteční jízdenka do 2. vozové třídy z Vimperku do Prahy a zpět s platností 5 dní. Na zde neuvedeném rubu jízdenky se nacházelo poučení, že pro zpáteční cestu platí jen tehdy, bude-li opatřena na uvedené výstavě razítkem. Zdroj: [4]

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Takto vypadala zpáteční jízdenka vydaná v roce 1906 z Plzně přes Nepomuk do Prahy na Svatojanskou pouť a zpět. Jízdenka je vystavena pro 3. vozovou třídu s platností 8 dní. Zdroj: [4]

Milovníci zimních sportů sdružení do sportovních organizací si mohli po předložení členské legitimace v zimním období zakupovat zvláštní zpáteční jízdenky, které byly trojího druhu:

• cesta tam i zpět po stejné trati ... např. Brno - Nedvědice a zpět, Smíchov - Dobřichovice a zpět, apod.;

• cesta tam a zpět po jiné trati ... např. Praha - Vrchlabí přes Turnov a Železný Brod a zpět z Vrchlabí do Prahy přes Starou Paku a Chlumec nad Cidlinou, apod.;

• cesta tam a zpět po jiné trati, pro cestu zpět se nastupovalo v jiné stanici než kam se dojelo po cestě tam ... např. Praha - Tanvald přes Turnov a Železný Brod a zpět z Jilemnice do Prahy přes Starou Paku a Chlumec nad Cidlinou, apod.

 

U zpátečních jízdenek najdeme z této doby ještě jednu zajímavost. Císařsko-královské státní dráhy vydávaly v některých relacích zvláštní zpáteční jízdenky, na něž se dalo při zpáteční cestě jet přes stanici výdeje až do další stanice, byla-li cena stejná (viz vzory uvedené níže) nebo jízdenka platila do jiné vyjmenované stanice (viz výše vzor jízdenky s výrazným nápisem "Královské Vinohrady").

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Opět se jedná o zpáteční jízdenku na Svatojánskou pouť z Plzně na Smíchov, avšak z roku 1912. Jízdenka je vystavena pro 3. vozovou třídu s platností 8 dní. Zdroj: [4] Možné barevné provedení předchozího zjednodušeného vzoru dle popisu uvedeného v [4]. Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jedná se o zpáteční jízdenku do 3. vozové třídy osobního vlaku z Všenor do Prahy, pro cestu zpět se dalo přejet ze Všenor až do Řevnic. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jiná varianta předešlého případu, zpáteční jízdenka na 3. vozovou třídu osobního vlaku ze Všenor na Smíchov umožňovala při zpáteční cestě jet až do Dobřichovic. Zdroj: [4]

Vojenské jízdenky, jak je již napsáno výše, se tiskly na karton bílé barvy a byly určeny pro vojáky ve službě. Zpravidla na nich byla vytištěna jedna cílová stanice. Po 1. 11. 1892 došlo u některých relací k úpravě a byly tištěny jako pásmové (cílové stanice v různých směrech).

Dále se používala varianta vojenských jízdenek, na kterých byla vytištěna jen cena bez uvedení jakékoli cílové stanice. Na rubu těchto jízdenek bylo poučení, že tyto jízdenky lze použít do libovolné stanice Císařsko-královských státních drah (s výjimkou místních drah státních nebo místních drah ve státním provozu), ale jen po tratích Císařsko-královských státních drah.

Během 1. světové války byly zavedeny vojenské jízdenky bez uvedené ceny, resp. s "odloženým" (?) jízdným (něm. Gestundet). Platily po tratích Císařsko-královských státních drah stejně jako jízdenky popsané v předchozím odstavci. Rychlík mohli použít bez omezení jen důstojníci. Gážisté mimo hodnostní třídy a mužstvo pouze v případě, že cestovní průkaz výslovně použití rychlíku povoloval.

Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Vojenská jízdenka s jednou cílovou stanicí platná z Královských Vinohrad do Plzně. Jízdenka v půli dělitelná. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Vojenská jízdenka v provedení pásmové jízdenky s více cílovými stanicemi s jednou cílovou stanicí platná ze Cmuntu do stanic Glaubendorf-Wetzdorf, do Strakonic, do Stupčic (dnes Střezimíř), (dnes Horní) Vilímče přes Veselí nad Lužnicí nebo do Českého Heršláku (dnes Horní Dvořiště) přes České Budějovice. Jízdenka s ústřižkem. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Na této vojenské jízdence je vytištěna jen výchozí stanice (dnešní Pula v Chorvatsku), na rubu se nacházel text o použití jízdenky. Jízdenka v půli dělitelná. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Jedná se o vojenskou jízdenku z období 1. světové války platnou z Nepomuku do Plzně bez uvedení ceny (cena "odložena"). Jízdenka v půli dělitelná. Zdroj: [4]

U přeprav hromadných výletů nebo při větších vojenských transportech se zpravidla nevydávaly jednotlivé lepenkové jízdenky a odbavení proběhlo "hromadně" na civilní nebo vojenský přepravní rejstřík. Příslušnost cestujícího k dané skupině se při kontrole jízdních dokladů prokazovala tzv. sčítacím lístkem, což byla (pravděpodobně již tehdy) lepenková jízdenka. Každá osoba jedoucí ve skupině odbavené přepravním rejstříkem obdržela sčítací lístek. Tento způsob prokazování se netýkal vojenských transportů.

Úprava lepenkových jízdenek do zahraniční nedoznala větších změn. V některých relacích pohraničních přeprav mezi Rakouskem a Německem byly vydávány jízdenky, které platily v Rakousku ve 3. vozové třídě a v Německu ve 4. vozové třídě. Tyto jízdenky měly barvu z půlky hnědou a z půlky šedou. U některých relací do zahraničí byly údaje vytištěny rovněž v jazyce cílové země.

Vzor mezinárodní jízdenky z Prahy do Berdičeva přes Českou Třebovou, Přerov a Krasne do 3. vozové třídy rychlíku, platnost jízdenky 6 dní. Jízdenka s ústřižkem. Zdroj: [4] Zjednodušený vzor jízdenky bez barevného provedení a pořadového čísla. Zpáteční jízdenka na 1. vozovou třídu rychlíku z Plzně do Budapešti na milleniovou výstavu pořádanou v roce 1896. Jízdenka s ústřižkem. Zdroj: [4]

První světová válka se ve svém posledním období (předpokládám že by se mělo jednat o rok 1918 a možná i 1917) podepsala i na lepenkových jízdenkách. Z této doby se můžeme setkat s jakousi válečnou úpravou. Z obsazených nebo ohrožených míst se při evakuaci odvážely rovněž lepenkové jízdenky, jejichž nepotištěný rub pak sloužil pro tisk nových relací. Neplatný text na líci (který se pak vlastně stal novým rubem) se zneplatnil přetištěním červenými linkami. U takových jízdenek tím pádem docházelo k nedodržování ustanovení o barevném provedení podle vozových tříd, takže například jízdenka na 3. vozovou třídu mohla mít barvu žlutou či bílou, apod.

Z této doby se rovněž můžeme setkat s jízdenkami, jejich pořadová čísla jsou zcela výjimečně tištěna červenou barvou. V obvodu jednoho ředitelství Císařsko-královských rakouských státních drah totiž došlo k velké krádeži lepenkových jízdenek. Aby se zabránilo používání ukradených jízdenek, tiskly se nové jízdenky příslušných relací pro odlišení s červenými pořadovými čísly.

Ukázky lepenkových jízdenek Císařsko-královských státních drah kkStB

Prameny:

[1] HAKEN, Roman. Sbohem, pane Edmondsone aneb Jízdenky, prosím. Svět železnice. 2002, 1(1), 31–33. ISSN 1213-7219.

[2] Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Vídeň. 1872. Dostupné z: https://1url.cz/AMqTG

[3] BUTSCHEK, Alan et al. 150 let železnice z Brna do Zastávky. Rosice: Kulturní informační centrum, 2006. ISBN 80-239-7590-0.

[4] NECHVÍLE Karel. O zevní úpravě jízdenek na státních a některých soukromých drahách v býv. Rakousku. Ročenka státních a soukromých drah Československé republiky pro rok 1931/1932. Praha. 1931.

[5] NECHVÍLE Karel. Vývoj osobních tarifů na drahách v býv. rakousko-uherské monarchii až do světové války. Ročenka státních a soukromých drah Československé republiky pro rok 1930/1931. Praha. 1930.

Aktualizace: 2019-10-04

Další kapitoly o lepenkových jízdenkách: Slovo úvodem | Thomas Edmondson | Rakousko-Uhersko: StEG | Rakousko-Uhersko: BEB, BNB, BWB, KFNB, ÖNWB, ATE |