Vozy salonní a společenské

Akt.: 2016-07-17

Salonní vůz železniční společnosti BNB (Böhmische Nordbahn).

Skříň vozu byla v roce 2006 objevena u Mšena a 11. 4. 2007 převezena do náhradních prostor (Skalsko). Vlastníkem vozu je nyní Mladoboleslavský železniční spolek a skříň vozu byla převezena do Hradce Králové (dle informací na webu MBŽS).

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz pro pražské ředitelství železniční společnosti kkStB. Původní číslo vozu 735 bylo změněno na označení S 318. V době označení Az 1-0015 byl vůz používán jako inspekční. Zda vůz existoval v roce 1965 (z hlediska jeho podchycení na těchto stránkách) není doloženo. Další osud vozu není znám.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Charakteristika vozu: dvounápravový salonní vůz, konstrukční typ ?, typ vozu ?, vůz rozdělen na 3 oddíly, počet sedadel 12, topení parní nízkotlaké, povolená provozní rychlost 80 km/h, podvozek ?

• 55 54 89-20 017-3: pohled na vůz, pohled na vůz z druhé strany, nápisy na voze 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, nástupní plošina, první a druhý pohled do salónku, první, druhý a třetí pohled do sousedního oddílu s kulatým stolem, WC, detail na WC, první, druhý a třetí pohled do krajního oddílu; foto Alan Butschek, 7. 7. 2018, Kněževes

Akt.: 2018-08-05

Původní osobní vůz ABa 4-096 železniční společnosti kkStB. Přibližně v roce 1921 byl přestavěn na inspekční vůz pro vysoce postavené úředníky ČSD.

Zajímavou úlohu vůz sehrál během 2. světové války. V roce 1942 byl přestavěn na velitelský vůz šéflékaře sanitního vlaku Lazarettzug Nr. 751. Sanitní vlak byl předán jako dar protektorátní vlády Adolfu Hitlerovi k jeho narozeninám v dubnu 1942, čítal celkem 28 (!) vozů. Interiér velitelského vozu tvořila konferenční místnost s křesly, stolkem a kovovým trezorem a dále 3 oddíly coby nocležny pro šéflékaře vlaku, druhého lékaře a dvě zdravotní sestry Červeného kříže. Dále byla ve voze převlékárna a umývárna. Zdroj: Ing. Petr Kos: Lazarettzug Nr. 751, Praha 2014, nákladem vlastním, www.knihy-brigadyr.cz.

Cca v roce 1959 vůz přešel k podniku VÚŽ Praha a stal se z něj měřicí vůz s označením MV 961. V roce 1985 se vůz stal majetkem společnosti KHKD, vzhled je zřejmý ze snímku na webu této společnosti. V letech 2000–2001 proběhla renovace vozu a vůz je provozní.

Vůz nese u společnosti KHKD administrativní označení, nejprve 00 54 00-10 017-7, následně (doloženo v roce 2013) se první nula změnila na pětku, tedy do tvaru 50 54 00-10 017-6. Patrně v letech 2016–2018 proběhlo přeznačení vozu na 55 54 89-20 017-3.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1959)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz pro malé dvorní cesty a pro následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Vůz byl původně třínápravový. Po roce 1933 byl ve Vrútkách předělán a stal se z něj dvounápravový včetně dalších úprav (zakrytí plošin). Dále působil jako vůz pracovní. Přesný rok zařazení jako pracovního vozu není znám, ale v roce 1956 při inventarizaci vozů už jako salonní veden nebyl. Dne 4. 10. 1984 byl vůz získán převodem od ČSD - RD Zvolen, kde působil jako ubytovací vůz, do MDC Bratislava.

V současné době je tento vůz sbírkovým předmětem MDC Bratislava, zde je odkaz na krátké pojednání včetně snímku vozu.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

• Az 1-0045: pohled na vůz, pohled na vůz z druhé strany, další pohled na vůz, narážecí a tažné ústrojí, nápisy na voze 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, výrobní štítek, technická data; foto Alan Butschek, 5. 7. 2019, Chomutov

Akt.: 2019-09-29

Salonní vůz železniční společnosti ATE (Aussig-Teplitzer Eisenbahn-Gesellschaft) se třemi rejdovnými nápravami. Společnost ATE si k zahájení provozu své trati z Řetenic přes Lovosice a Českou Lípu do Liberce objednala komfortní salonní vůz pro oficiální společenské akce i pro inspekční jízdy.

Ústecko-teplická dráha byla postátněna zákonem č. 234/1922, stát ji převzal 1. 1. 1923. V roce 1924 se uvažovalo o přestavbě salonního vozu na vůz 2. třídy, k čemuž naštěstí nedošlo. Vůz se využíval pro reprezentativní účely nestátních osobností, např. pro pražského arcibiskupa či Aloise Jiráska. Salonní vůz přešel do obvodu Řsd Praha (později Praha-jih). V 50. letech byl přestavěn na dvounápravový vůz. Na konci března 1957 prošel revizní prohlídkou, ale na další plánovanou revizní prohlídku v březnu 1958 již přistaven nebyl a patrně stál jen v záloze. V roce 1966 si "zahrál" při natáčení jedné z povídek filmu "Mučedníci lásky" a poté byl předán NTM Praha.

Za vstupním představkem vozu se nacházel oddíl s divanem a sklápěcím lůžkem pro běžné inspekční jízdy. Následovalo WC a oddíl 2. třídy se 6 sedadly pro nižší úředníky, sedadla se dala upravit na dvě lůžka. Zbývající část vozu tvořil reprezentativní vyhlídkový salon s podokenním průběžným stolkem na odkládání nápojů a popelníků a s prosklenou čelní stěnou.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se ve voze nacházel salonní oddíl se dvěma lůžky, WC, ložnice s 2 lůžky a vyhlídkový salon s prosklenou čelní stěnou. Nátěr vozů je uveden zelený a je také uvedena poznámka že vůz je pro rychlíky nezpůsobilý.

V současné době je tento vůz sbírkovým předmětem NTM Praha. Z Letné byl roku 2008 přemístěn do chomutovského depozitáře.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1957)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz železniční společnosti MÁV označený číslem 6. Mělo by se jednat o vůz z tzv. Horthyho vlaku, kterým na sklonku 2. světové války prchala maďarská elita z Německa do Maďarska. Vlak však byl na Šumavě zadržen a vozy zkonfiskovány. V roce 1945 vůz č. 6 přešel pod ČSD jako vůz Aza 1-0081^II. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám.

U tohoto vozu se pozastavím u tzv. Horthyho vlaku (u ostatních 7 vozů uvedených v této sekci tento text neuvádím z prostorových důvodů). Tento text je společný pro vozy 081, 084, 089, 091, 092, 1-0094 a 026.
O zabavení maďarských vozů jsem zatím v literatuře nic nenašel, proto zde předkládám postřehy z internetu a přivítám jakékoli zpřesnění, které zde rád uvedu. Podle stránek http://www.vonatosszeallitas.hu/ezustnyil_levendula_expressz.html se maďarský vládní vlak nazýval "Turán". Podle dostupných materiálů bylo v Československu zabaveno 8 vozů tohoto vlaku (vozy č. 1, 2, 5, 6, 9, 10, 12 a vůz neznámého čísla). Zmínka o zabavení vozů se nalézá na stránce http://www.magtudin.org/Werfen%20vonat.htm, leč maďarsky neumím a překladač Google text překládá do určité míry zkresleně:

A Magyar Restitúciós Misszió 1947. április 23-i Höchst-ben kiadott levele kezdi keresni a Királyi vár szőnyegeit, festményeit és a magyar zsidók vagyonát szállító vonatot, amely 1945 januárjában érkezett volna Bajorországba. A Vár tárgyainak egyrésze a 8 vagonból álló Turán szerelvényen került Kőszegre. Petri Béla 1957. okt. 7-én a toloncházban internálva elmondta, hogy: "ő mint a Turán szerelvényhez beosztott detektiv tudomással bírt amikor a kérdéses értékeket szállító szerelvény Kőszegre érkezett, a 8 vagonból álló szerelvénnyel Semmeringen, Sopronon, Purgerstrassen, Bahndorfon, Bécsen, Kremszen, Spitzdonaun, Linzen, Salzburgon, Hofgartenen, Mibachon keresztül Eisenstrasseba mentem és ott angol-amerikai bizottság szállta meg a vonatot, majd egy cseh tiszt átvette és Csehországba vitte a szerelvényt. A szerelvény átadásánál Mireczky Gusztáv MÁV felügyelő is jelen volt". 
Pechány Aladár szerint a Várpalota műtárgyait a testőrség parancsnoka szállíttatta Kőszegre, a szerelvényt átfestve felismerte 1945 augusztusa végén egy prágai pályaudvaron. A javak kisebb része a kőszegi missziós ház gondozása alá került. Mireczky Zoltán egy 1946-os PM feljegyzés szerint megerősíti a 8 vagon létét és az útvonalat, valamint azt, hogy a vonatot az angol és amerikai szövetségi bizottság szállta meg. HOPFGARTEN és az időpontok, a szövetségesek megjelenése egyértelművé teszi, hogy a Turán szerelvény a kincstári szerelvény része lehetett. Gellért Andor főkonzul 1946.2.6-án jelenti Gyöngyösi János külügyminiszternek Salzburgból, hogy a kincstári vonat 46 kocsiból állt, amikor az amerikaiak lefoglalták. A kísérő személyzetet 14 vagonban Altenmarkba szállították, 24 vagonba pakolták az értékeket.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1957)

Akt.: 2015-09-28

Jídelní vůz železniční společnosti kkStB v soupravě dvorního vlaku císaře Františka Josefa I. vyrobeného v roce 1891. Celá souprava čítající 8 vozů označených Hz 001 až Hz 008 měla tmavozelený nátěr vozových skříní. Vytápění vozů bylo parní. Celá souprava měla elektrické osvětlení, proud dodávala parní elektrárna umístěná ve služebním voze Hz 001, každý vůz měl ještě rezervní akumulátorovou baterii. Vůz byl opatřen nástropními obrazy od Františka Ženíška. Ve dvorním vlaku byl vůz řazen tak, aby vstupním představkem přímo sousedil se salonním vozem císaře (Hz 003) a svojí bufetovou částí s kuchyňským vozem (Hz 006). Vůz vyjížděl pouze v případě tzv. velkého doprovodu (oficiálních císařských cest).

Po 1. světové válce vůz přešel do parku salonních vozů rakouských drah. Na žádost prezidenta T. G. Masaryka podané v roce 1919 přešel vůz v roce 1920 do Československa. Tmavě zelený nátěr vozové skříně byl změněn na modrý. Od roku 1923 opět jezdil jako jídelní a konferenční vůz ve vlaku prezidenta ČSR. V roce 1930 obdržel nové číslo 1-0083, aby uvolnit stávající číslo 1-0080 pro vůz vyráběný pro prezidenta T. G. Masaryka k jeho 80. narozeninám.

Vůz sestával ze čtyř částí - vstupního představku, kuřáckého salonu (Rauchsalon) s 8 křesly u 4 stolků, jídelního salonu (Speisesalon) s podlouhlým stolem se 16 křesly a na konci vozu se nacházela malá přípravna jídel (Büffetraum). V roce 1924 vůz prošel úpravou. Z kuřáckého salonu se stal kávový salon, navzájem se přehodily dveře oddělujiící kuřácký a jídelní salon a příčka oddělující jídelní salon a přípravnu jídel. V kávovém salonu nastalo jiné uspořádání křesel, jejichž počet byl snížen na 6, zbylá dvě křesla byla přesunuta do přípravny jídel.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se ve voze opatřeném vstupními bočními dveřmi jen na jedné straně nacházel za vstupním představkem do vozu kuřácký salonek, dále jídelna s podlouhlým stolem a na konci vozu byla přípravna. Ve voze se nacházel telefon a anténa. Nátěr skříně vozu byl tmavě modrý.

V roce 1959 došlo k vyřazení vozu z provozu. V roce 1965 byl vůz nabídnut NTM Praha, o rok později došlo k jeho vystavení v areálu NTM Praha na Letné.

V současné době je tento vůz sbírkovým předmětem NTM Praha.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1965)

Akt.: 2018-06-30

Salonní vůz železniční společnosti MÁV označený číslem 9. Mělo by se jednat o vůz z tzv. Horthyho vlaku, kterým na sklonku 2. světové války prchala maďarská elita z Německa do Maďarska. Vlak však byl na Šumavě zadržen a vozy zkonfiskovány. V roce 1945 vůz č. 9 přešel pod ČSD jako vůz Aza 1-0084. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se ve středu vozu nacházela jídelna (s možnou úpravou na konferenční sál) pro 16 osob. Vlevo od jídelny se podél postranní chodbičky nacházel velký oddíl s jedním lůžkem a dva oddíly po jednom lůžku. Vpravo od jídelny byla rovněž postranní chodbička a zde se nacházela přípravna stolníků a kuchyň. Vůz byl vybaven telefonem a anténou. Neměl žádné WC. Nátěr skříně vozu byl tmavě modrý.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1957)

• Aza 1-0085: pohled na vůz, čelo vozu, narážecí a tažné ústrojí, nápisy na voze, technická data; foto Alan Butschek, 5. 7. 2019, Chomutov

Akt.: 2019-09-29

Salonní vůz železniční společnosti Jižní dráha, který si v roce 1902 objednal pro svoji osobní potřebu Adolph Rothschild. V roce 1903 však zemřel a rozpracovaný vůz se stal předmětem pozůstalostního řízení. Práce na něm pokračovaly až do roku 1906, kdy byl hotov. Rodina Rothschildů jej ale převzala až v roce 1912 poté, co dala pokyn k dílčí úpravě interiéru a novému tmavomodrému nátěru vozové skříně. Vůz provozovala Jižní dráha, Rothschildové jím jezdili zejména do Terstu a na francouzskou riviéru. Po 1. světové válce si tento vůz vyžádala československá vláda do svého vládního vlaku. Vůz dostal přidělen ministr zahraničí, kterým byl tehdy Edvard Beneš. V následujících letech 1923–1924 a 1925–1927 byl dvakrát rekonstruovaný, při druhé rekonstrukci se zvýšil počet lůžek z pěti na 9 a došlo ke snesení krátkého větracího nástřešku nad salonem.

V roce 1967 došlo k přečíslování vozu na nové 12místné číslo. Z provozu byl vyřazen pravděpodobně na přelomu 60. a 70. let, poté byl veden v LD Praha-střed jako pracovní vůz s označením NPV 64573, úprav byl ušetřen, jakož i pravděpodobně nasazení do pracovního vlaku. Později (rok?) se stal majetkem NTM Praha.

Vůz byl zhotoven v úsporném stylu, bez koberců a vyznačoval se prostornou kuchyní a oddílem pro kuchaře. Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 ve středu vozu byl salonní oddíl s jedním nouzovým lůžkem. Vlevo od salonního oddílu se podél postranní chodbičky nacházel služební oddíl se dvěma lůžky, umývárna + WC, oddíl se dvěma lůžky, umývárna + WC a velká ložnice s jedním lůžkem. Vpravo od salonního oddílu byla rovněž postranní chodbička a zde se nacházely dva hostinské oddíly, každý s jedním lůžkem a mezi nimi bylo WC. Vůz měl zařízení pro poslech rádia, anténu, telefon a byl vybaven kabelem na elektrické vytápění. Nátěr skříně vozu byl tmavě modrý.

V současné době je tento vůz sbírkovým předmětem NTM Praha a je umístěn v chomutovském depozitáři.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

• 55 54 89-20 086-8: čelo vozu, pohled na vůz, levá, prostřední a pravá část vozu, nápisy na voze, označení vozu, jeden a druhý pohled na hostinské oddíly, ložnice, jeden a druhý pohled do salonního oddílu; foto Alan Butschek, 2. 7. 2018, Brno - BVV

Akt.: 2018-08-05

Salonní vůz železniční společnosti kkStB pro následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Poprvé jej využil 13. 4. 1910 na cestě z Puly do Divače, používal jej k soukromým rodinným a polooficiálním cestám. Následník trůnu měl tento vůz použít i při své osudné cestě do Sarajeva 23. 6. 1914, jenže do Chlumu u Třeboně kde arcivévoda nastupoval, vůz přijel se zadřeným ložiskem a musel zde být z vlaku do Vídně vyřazen. Arcivévoda s maželkou Žofií museli použít standardní 1. třídu.

Po smrti následníka trůnu vůz v letech 1914–1918 používala rakouská armáda, ale pouze zřídka. Po 1. světové válce vůz přešel do parku salonních vozů rakouských drah. Na žádost československé vlády podané v roce 1919 přešel vůz v roce 1924 do Československa a v roce 1925 prošel rekonstrukcí. Přechodně nosil označení Sa 506, keré mu bylo změněno na Aaz 1-0084, ale ještě ve 20. letech byl vůz přečíslován na Aza 1-0086. Poté byl určen pro ministerského předsedu, ale používal jej i ministr zahraničí. Používal se ještě v druhé polovině 60. let minulého století, kdy byl vyřazen a k 1. 11. 1970 se na základě Hospodářské smlouvy č. 3787-1970 uzavřené mezi ČSD a Národním technickým muzeem vůz stal majetkem NTM Praha. Při zavádění 12místného číselného označení vůz obdržel číslo 51 54 89-80 086-9, ale pouze administrativně, na voze se fyzicky nevyskytovalo. V letech 2009–2010 prošel opravou a modernizací ve firmě OLPAS MORAVIA s.r.o. v Krnově, slavnostní předání proběhlo 25. 3. 2010. Patrně v letech 2016–2018 proběhlo přeznačení vozu na 55 54 89-20 086-8; na voze však toto označení umístěno není, dosazuje se pouze formou tabule za oknem.

Výbava vozu vycházela z požadavků Františka Ferdinanda d´Este. Ve voze byla kuchyň, WC pro doprovod, dva dvoulůžkové oddíly, dále dva dvoulůžkové dětské oddíly spojené skládací přepážkou, dvě ložnice rodičů spojené posuvnými dveřmi, WC následníka trůnu a salon vybavený dvěma lenoškami, stolem a židlemi. Při rekonstrukci byl interiér upraven do současné podoby, v roce 1946 došlo i k vyměně středoevropského typu podvozků za pensylvánské podvozky z vozu Ca 4-5081. V roce 1938 byl do vozu zaveden telefon pro vnitřní komunikaci ve vládním vlaku.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se podél postranní chodbičky postupně nacházela přípravna, služební oddíl s jedním sklápěcím lůžkem, WC, oddíl s jedním lůžkem, dva hostinské oddíly po dvou lůžkách, dvě velké ložnice po jednom lůžku a WC. Následoval salonní oddíl po celé šířce vozu a na konci vozu následovala příčná chodba. Vůz měl rádio, telefon a byl vybaven kabelem na elektrické vytápění. Nátěr skříně vozu byl tmavě modrý.

V současné době je tento vůz sbírkovým předmětem NTM Praha.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1970)

Akt.: 2018-08-26

Původně osobní vozy 1. a 2. třídy železniční společnosti kkStB. V letech 1923–1924 prošly rekonstrukcí s určením přepravy suity. Ve výbavě vozů se nacházel telefon. Nátěr skříně vozů byl tmavě modrý.

V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byly uvedeny, dalšího přeznačování se patrně již nedočkaly a byly vyřazeny. Na základě Hospodářské smlouvy č. 11.328-69-4Pr byly oba vozy k 1. 11. 1970 převedeny od ČSD k podniku ČSD - Jídelní a lůžkové vozy Praha. Další osudy vozů nejsou známy.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz železniční společnosti MÁV označený číslem 5. Mělo by se jednat o vůz z tzv. Horthyho vlaku, kterým na sklonku 2. světové války prchala maďarská elita z Německa do Maďarska. Vlak však byl na Šumavě zadržen a vozy zkonfiskovány. V roce 1945 vůz č. 5 přešel pod ČSD jako vůz Aza 1-0089 pro suitu. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám. Vozová skříň byla kovová a vůz byl vybaven telefonem.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz železniční společnosti BEB (Buschtěhrader Eisenbahnen). Buštěhradská železnice byla postátněna zákonem č. 124/1923, dne 5. 7. 1923 s ní stát uzavřel smlouvu o nabytí veškerého majetku Buštěhradské železnice od 1. 1. 1923. Vládním nařízením z 10. 7. 1923 byla tato železnice včleněna do ČSD a zároveň došlo ke zřízení Řsd Praha-sever. Salonní vůz tedy přešel k ČSD a až do roku 1930 byl využíván k jízdám prezidenta republiky, než byl pro něj vyroben vůz Aza 1-0080. Salonní vůz Aza 1-0090 ale zůstal v parku salonních vozů i nadále. Během 2. světové války jej používal říšský protektor.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se v levé části vozu nacházel salonní oddíl. Vlevo od salonního oddílu se podél postranní chodbičky nacházela kuchyň, oddíl se dvěma lůžky a WC. Vpravo od salonního oddílu byla rovněž postranní chodbička a zde se postupně nacházely velká ložnice s jedním lůžkem, umývárna + WC, dva hostinské oddíly, každý s dvěma lůžky a WC mezi nimi, vedle těchto oddílů byla ještě topná komora. Vůz měl zařízení pro poslech rádia, telefon, vytápění horkou vodou a byl vybaven pancéřovým sejfem, kabelem na elektrické vytápění a samočinným stavěním zdrží. Nátěr skříně vozu byl tmavě modrý.

Vůz byl zničen 2. 7. 1965 v ŽST Varín při železniční nehodě vlaku ER 59, při níž tento vlak se zařazeným salonním vozem najel na stojící elektrickou lokomotivu. V salonním voze se nacházela československá a polská delegace. Pravděpodobně ještě v témže roce byl zrušen.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1965)

Akt.: 2020-08-16

Salonní vůz železniční společnosti MÁV označený číslem 10 určený pro panovníka. Mělo by se jednat o vůz z tzv. Horthyho vlaku, kterým na sklonku 2. světové války prchala maďarská elita z Německa do Maďarska. Vlak však byl na Šumavě zadržen a vozy zkonfiskovány. V roce 1945 vůz č. 10 přešel pod ČSD jako vůz Aza 1-0091. Jednalo se o vůz šestinápravový. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz železniční společnosti MÁV označený neznámým číslem. Mělo by se jednat o vůz z tzv. Horthyho vlaku, kterým na sklonku 2. světové války prchala maďarská elita z Německa do Maďarska. Vlak však byl na Šumavě zadržen a vozy zkonfiskovány. V roce 1945 vůz přešel pod ČSD jako vůz Aza 1-0092^II pro suitu. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se na levém konci nacházela přípravna jídel, lednička a spíž. Dále podél postranní chodbičky následovaly čtyři oddíly s 3, 4, 4 a 2 lůžky. Poté byla přes celou šířku vozu hala, do které se dalo vstupovat rovněž zvenčí dvoukřídlými dveřmi. Za halou byla na jedné straně skříň, na druhé umývárna + WC a konec vozu byl vyhrazen jako služební oddíl. Vůz měl telefon a poznámku, že má-li být v činnosti kuchyň, musí vůz sousedit svojí přípravnou s kuchyní vozu Aza 1-0084. Skříň vozu byla opatřena zeleným nátěrem.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Salonní vůz železniční společnosti MÁV označený číslem 1. Mělo by se jednat o vůz z tzv. Horthyho vlaku, kterým na sklonku 2. světové války prchala maďarská elita z Německa do Maďarska. Vlak však byl na Šumavě zadržen a vozy zkonfiskovány. V roce 1945 vůz č. 1 přešel pod ČSD jako vůz Aza 1-0092 pro suitu. Asi v roce 1947 došlo k jeho přečíslování na 1-0094.

V neurčeném roce byl z vládních vozů vyřazen a dostal se k podniku VÚŽ Praha a používal se zde jako oscilografický vůz MV 960, později MV 44648. Interiér vozu doznal úprav, byla doplněna elektrocentrála a izolační oplášťování střechy a bočnic. Vůz spadal pod oddělení dynamiky vozidel a používal se např. pro zkoušky chodu a bezpečnosti proti vykolejení vozidel. Sloužil jako dílenský vůz, sklad materiálu i spací vůz. V roce 1976 u VÚŽ Praha prodělal poslední revizi. Dále je doložen v roce 1984 na Rohanském ostrově v Praze v kompletním stavu, v roce 1992 pak už jako vrak v pražských Bubnech. V roce 1993 byl předán do LD Nymburk spolu s "kyklopem" T 499.0002, kde byl viděn ještě v roce 1998. Dále je doložen v roce 2005 v Kamenickém Šenově. Vůz je celokovové stavby.

V současné době by se vůz měl nacházet v neprovozním stavu v majetku Společnosti železniční výtopna Jaroměř.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Služební vůz nejasného původu. Mohlo by se jednat o vůz železnice MÁV z tzv. Horthyho vlaku, ale přehled salonních vozů z roku 1947 jej neuvádí. Možnost že by se jednalo o přečíslovaný vůz Aza 1-0092^II naráží na skutečnost, že v roce 1967 uvádí přečíslovací seznamy jak vůz Aza 92, tak Da 7026. Další možností je původ ze služebního vozu Da 6-5000, což byl kuchyňský vůz upravený ze služebního vozu řady Da.

V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Akt.: 2015-09-28

Původně služební vůz. V letech 1923–1924 prošel rekonstrukcí. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 byl uveden, dalšího přeznačování se patrně již nedočkal a byl vyřazen. Další osud vozu není znám.

Podle schématu půdorysu vozu z roku 1947 se ve voze nacházel služební oddíl, pak část vozu s postranní chodbičkou podél níž bylo WC, zásobní oddíl a telefonní automatická ústředna. Následoval velký zavazadlový oddíl přes celou šířku vozu, zvenčí do něj vedly dvoje dvojité dveře. V rozích na konci vozu byly oddíly pro psy. Nátěr skříně vozu byl tmavě modrý.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Charakteristika vozu: čtyřnápravový salonní vůz, konstrukční typ ?, typ vozu ?, vůz rozdělen na oddíl vlakovou četu a zavazadlový prostor, 2 sedadla + 2 sklopná sedadla, topení parní nízkotlaké a odporové, povolená provozní rychlost 120 km/h, podvozek pensylvánský

Úprava vozu řady Da (Bautzen 1960).

Akt.: 2020-08-16

Původně služební vůz. V přečíslovacím seznamu vozů z roku 1967 je uveden ještě jako "běžný" služební vůz s novým číselným intervalem 51 54 99-18. Upraven byl v roce 1969 s ohledem na způsob přidělení pořadového čísla. V kterém roce byl vyřazen a jeho další osud není znám.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (19xx)

Charakteristika vozu: čtyřnápravový salonní vůz, konstrukční typ Y, typ vozu ?, 10 oddílů a 1 oddíl pro průvodce vozu, až 30 lůžek + 1 lůžko pro průvodce vozu + 1 sklopné sedadlo, topení teplovodní (kotel na tuhá paliva s možností ohřevu vody párou z hlavního parního potrubí) doplněné teplovzdušným vytápěním stropnicemi vozu, povolená provozní rychlost 160 km/h, podvozek Görlitz V na normální rozchod + podvozek Chanin CN II na široký rozchod, na širokém rozchodu samočinné spřáhlo SA-3

Úprava vozu řady WLAB (Görlitz 1965).

Akt.: 2020-10-25

Původně lůžkové vozy. Vozy WLAB 160 a 166 byly po dodání převedeny pod salonní vozy a obdržely označení Aza 60 a 66. V roce 1967 dostaly nové číselné označení 51 54 89-80 060-4 a 51 54 89-80 066-1.

Vůz Aza 51 54 89-80 060-4 počátkem 70. let (v roce 1970 nebo 1971) prošel přečíslováním na 51 54 89-40 011-6. V roce 1974 bylo toto číslo obsazeno nově dodaným salonním vozem. "Náš" vůz tedy musel být opět přečíslován, z ne úplně 100% jistotou se mohlo jednat o označení 51 54 89-40 017-3. Patrně po dodání nového salonního vozu 017(II) v roce 1981 se vůz vrátil mezi lůžkové vozy s označením WLAB 51 54 64-80 061-1. Někdy v letech 1986–1988 se z lůžkového vozu stává opět vůz salonníí s označením 51 54 89-40 046-2. Podle jednoho z dochovaných údajů mělo dojít k vyřazení vozu v únoru 1993.

Vůz Aza 51 54 89-80 066-1 dlouho mezi salonními vozy nepobyl, již v roce 1970 se vrátil zpět mezi lůžkové vozy s označením WLAB 51 54 64-80 060-3.

Postupné přeznačování vozů je (mimořádně i pro vůz Aza 60) uvedeno v sekci lůžkových vozů, položka (6).

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1993)

Charakteristika vozu: čtyřnápravový lůžkový vůz, konstrukční typ Y, typ vozu ?, 10 oddílů a 1 oddíl pro průvodce vozu, až 30 lůžek + 1 lůžko pro průvodce vozu + 1 sklopné sedadlo, topení teplovodní (kotel na tuhá paliva s možností ohřevu vody párou z hlavního parního potrubí) doplněné teplovzdušným vytápěním stropnicemi vozu, povolená provozní rychlost 160 km/h, podvozek Görlitz V na normální rozchod + podvozek Chanin CN II na široký rozchod, na širokém rozchodu samočinné spřáhlo SA-3

Úprava vozu řady WLAB (Görlitz 1965).

Akt.: 2020-10-11

Původně lůžkový vůz. Patrně až v průběhu 80. let byl z lůžkových vozů vyrobených v roce 1965 vyčleněn jeden vůz neznámého pořadového čísla do flotily salonních vozů. Podle pořadového čísla 043 by se mělo jednat o vůz pro náčelníka jedné ze čtyř drah, na které byly tehdy ČSD rozděleny. V roce 1993 vůz přešel pod slovenskou železniční správu ŽSR. Z toho by se dalo odvodit, že vůz mohl být na Slovensku již dříve a tedy mohl sloužit pro náčelníka Východné dráhy. Nejpozději v roce 1995 je doloženo přeznačení řady na SR.

Další osud vozu není znám, jako pravděpodobné se jeví zrušení vozu ještě v 90. letech.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1993)

• Salon 51 54 89-80 001-8: pohled na vůz, nápisy na voze, výrobní štítek; foto Petr Fiala, 14. 6. 2006, Ostrava hl. n.
• Salon 51 54 89-80 001-8: nápisy na voze, další nápisy na voze a ještě jednou nápisy na voze, schůdky, čelo vozu; foto Alan Butschek, 20. 6. 2007, Ostrava hl. n.
• Salon⁸⁰⁰ 51 54 89-80 001-8: čelo vozu; foto Piotr Kilanowski, 1. 10. 2011, Praha-Libeň
• Salon⁸⁰⁰ 51 54 89-80 001-8: štítek s hmotností vozu, štítek s původem vozu, podvozek, výrobní štítek podvozku, štítek s původem podvozku, nápisy na voze, další nápisy na voze, štítek s označením vlastnické železnice; foto Alan Butschek, 29. 9. 2012, Brno hl. n.
• Salon 51 54 89-80 001-8: pohled na vůz; foto -ü-, 30. 6. 2018, Brno - BVV
• Salon 51 54 89-80 001-8: pohled na vůz, levá, prostřední a pravá část vozu, štítek s původem vozu, výrobní štítek, nápisy na voze, štítek s původem vozu, štítek s původem, výrobní štítek a označení podvozku "a", štítek s původem a označení podvozku "b, sklopné sedadlo na nástupní plošině, zádveří, chodbička, kuchyň, salónek, stropní svítidla v salónku, lůžkový oddíl - umývadlo, horní, prostřední a dolní lůžko, apartmán - lůžko, spojovací chodbička, podlaha spojovací chodbičky, WC, umývadlo, sprcha, sedačka, ovládací prvky, oddíl s lůžkem a sedačkou - lůžko, sedačka, skříňky, sklopné sedadlo na nástupní plošině; foto Alan Butschek, 2. 7. 2018, Brno - BVV
• Salon 51 54 89-80 001-8: pohled na vůz; foto -ü-, 23. 9. 2018, Soběslav
• Salon 51 56 89-80 002-4: pohled na vůz; foto Vladislav Bokora, 4. 1. 2019, Poprad-Tatry
• Salon 51 56 89-80 002-4: pohled na vůz, další pohled na vůz; foto Piotr Kilanowski, 18. 6. 2021, Vrútky
• Salon 51 56 89-80 002-4: pohled na vůz; foto Piotr Kilanowski, 19. 6. 2022, Vrútky

Akt.: 2022-11-06

V roce 1968 byly z vagónky Bautzen dodány dva shodné vládní vozy určené pro prezidenta (061) a vládu (062). V případě prezidenta tedy došlo k obměně pro něj vyrobeného vozu po 38 letech, tzv. Masarykův vůz byl z provozu vyřazen v roce 1967.

Vozová skříň byla odvozena od vozů běžné řady Ba. Interiér vozu 001 (ex 061): na nástupních plošinách po jednom sklopném sedadle, podél postranní chodby postupně sklad a WC, kuchyň, salónek s 10 místy u jednacího stolu, oddíl se 3 lůžky, apartmán s prostorným lůžkem (červený potah) a sedačkou (modrý potah) s jedním sedadlem spojenými společnou sprchou a WC, oddíl se sedačkou (zelený potah) a jedním lůžkem. Vnitřní obložení stěn je provedeno deskami z mahagonu.

Vůz 001 (ex 061) provozovaly České dráhy v DKV Praha. Na jaře 2018 došlo k prodeji vozu Národnímu technickému muzeu Praha, sbírkovým předmětem se stal 18. 5. 2018. Vůz 002 (ex 062) byl ke dni 29. 12. 1992 předán na Slovensko pod železniční správu ŽSR. Vůz 002 mám doložen v roce 2007 v domovské stanici Bratislava. Poslední revizi prodělal 15. 2. 2005, nejpozději od léta 2005 je tedy odstaven. V červenci 2014 byl vůz spatřen ve vagónce Poprad, doložen je zde i v květnu 2017, zvenčí působí relativně dobrým stavem. V lednu 2019 byl spatřen v areálu rušňového depa Poprad.

Na tomto místě bych se rád zastavil a vysvětlil jednu nepřesnost týkající se tzv. Dubčekova vozu, tedy vozu, v kterém Alexander Dubček pobýval s československou delegací v Čierne nad Tisou ve dnech 29. 7. až 1. 8. 1968. Tento text je společný pro vozy 061, 062 a 085^II.

Pro připomenutí: od 29. 7. do 1. 8. 1968 jednala předsednictva ÚV KSČ a ÚV KSSS. Československo odmítlo jet na sovětské území, obě strany zvolily kompromis, a sice město u hranic SSSR, kterým se stala Čierna nad Tisou.

A nyní k tzv. Dubčekovu vozu.
V roce 2005 putovala po České republice výstava fotografií instalovaná v železničních vozech bývalé řady Da. V soupravě byl také řazen vůz SR 51 54 89-80 003-4 s výrobním štítkem s rokem výroby 1971 (bohužel bez výrobního čísla). Při této příležitosti vyšel v Brněnském deníku Rovnost článek s názvem "Na nádraží v Brně stojí vagon Alexandra Dubčeka", cituji:
Na nástupišti číslo šest stojí vagony, které nikam nejedou. Není to totiž vlak, ale výstava na kolejích. Putovní a neobvyklá galerie, která představuje fotografie Sebastiao Salgada "Workers" - "Dělníci". Jako pátý vagon je zařazen salonní vůz Alexandra Dubčeka. "Je v podstatě součástí galerie, protože Salgadova výstava je neuvěřitelně drahá a žádná pojišťovna by ji bez neustálého hlídání nepojistila," vysvětluje šéfka výstavy Jana Bömerová důvod, proč je modrý vagon spojen se čtyřmi zelenými. Podle jejích slov pojišťovna chtěla, aby byl někdo ve vlaku stále přítomen. V salonním voze Alexandra Dubčeka spí téměř celý personál zajišťující výstavu. "Vůz nám zapůjčily České dráhy, byl vyroben v roce 1967 společně s luxusními vagony pro Gustáva Husáka a Ludvíka Svobodu," říká Bömerová, která leží v Dubčekově posteli. "Je trošičku menší, sama nevím, jak se sem Dubček poskládal," usmívá se šéfka výstavy. Kromě kupé s toaletou pro prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa, je ve vagonu i místo pro doprovodný personál, který s Dubčekem po železnici jezdil. "Je tu i velmi malá kuchyňka," nabízí pohled do zákulisí Bömerová. Do zelené kulinářské dílny by se silnější kuchař nevešel. Nejvýznamnější a pro Československo nejosudovější cesta vagonu byla do Čierné nad Tisou, kde byla podepsána smlouva mezi nejvyššími státními představiteli a Leonidem Brežněvem, která prakticky legalizovala vpád armád Varšavské smlouvy do Československa. "Bylo to u tohoto stolu," ukazuje smutně Bömerová na dlouhou tabuli, na níž jsou vystaveny knihy a publikace k prodeji. V současnosti využívají Dubčekův salonní vůz různé organizace, které s ním křižují po republice. "Husákovým vagonem jezdí tu a tam vláda, a kam se poděl vůz prezidenta Svobody, nikdo neví," říká Bömerová.

Pominu-li perly typu "nikdo neví kam se poděl vůz", se o tzv. Dubčekův vůz vůbec nejednalo. Jak to tedy bylo... Dubček skutečně v Čierne nad Tisou během jednání ve voze bydlel. Podle dochované dokumentace agentury TASR (za objev děkuji Františku Sakalíkovi) se Alexander Dubček vyklání z okna vozu 061. Možná že ale spolu s tímto vozem (a lůžkovými vozy řady WLAB) byl v Čierne nad Tisou ještě vůz 062. Rozhodně se ale nemohlo jednat o vůz 085^II (později 003), neboť tento vůz byl vyroben až tři roky poté.

Ale vůz 003 (ex 085^II) byl o hodně let později skutečně k Dubčekovi připleten. To bylo tak... V roce 1991 se ke 100. výročí Zemské jubilejní výstavy konala Všeobecná československá výstava. V rámci této akce se na zbytku přístavní dráhy poblíž areálu dílen v Praze-Bubnech konala výstava salonních vozů, veřejnosti podávaná jako výstava "Masaryk" a "Dubček". Jenže vůz 002 (ex 062) nebyl uvolněn z provozu, a tak za něj "zaskočil" vůz 003, přičemž pořadové číslo 003 bylo účelově přemalováno na 002 (úprava číslic byla dobře patrná), po výstavě byly číslice uvedeny do původního stavu.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (2018)

Charakteristika vozu: čtyřnápravový salonní vůz, konstrukční typ Y/B, typ vozu ?, vůz rozdělen na velkoprostorový oddíl s jídelnou, přípravnu, kuchyni a výčep, počet sedadel ? + 2 sklopná sedadla, topení teplovodní (ohřívač vytápěný parou, elektrickou energií a dvěma naftovými vytápěcími agregáty), povolená provozní rychlost 140 km/h, podvozek Görlitz V

Akt.: 2017-03-05

Jídelní vozy. V letech 1969–1970 dodala budyšínská vagónka sérii jídelních vozů WR 51 54 88-80 001 až 023 a dva vozy téhož provedení, které ČSD zařadily jako vozy salonní Aza 51 54 89-80 065 a 066^II. Vozy tedy obdržely pořadová čísla z původní číselné řady určené přečíslovacím schématem z roku 1967 pro salonní vozy. Patrně netrvalo dlouho (rok?) a došlo k přečíslování na pořadová čísla 021 a 022, kterými bylo vyjádřeno určení vozů jako jídelních.

Uspořádání jídelny nemám doloženo.

V roce 1976 oba vozy přešly z remízy vladních vozů mezi jídelní vozy, aby jejich místo obsadily (s druhým obsazením téhož pořadového čísla) nové vozy vyrobené v roce 1976. Po přechodu mezi jídelní vozy bylo změněno číselné označení na 51 54 88-80 024 a 51 54 88-80 025.

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (1976)

Řada vozu:
Aza

Charakteristika vozu: čtyřnápravový salonní vůz, konstrukční typ ?, typ vozu ?, 10 oddílů a 1 oddíl pro průvodce vozu, až 30 lůžek + 1 lůžko pro průvodce vozu, topení teplovodní (kotel na tuhá paliva s možností vhánění páry do vody z hlavního parního potrubí) doplněné teplovzdušným vytápěním stropnicemi vozu, povolená provozní rychlost 140 km/h, podvozek Görlitz VI

• 80 54 38-00 228-1 (ex WLAB 51 54 89-40 013-2^II): pohled na vůz; foto -ü-, 27. 1. 2010, Děčín
• 80 54 38-00 228-1 (ex WLAB 51 54 89-40 013-2^II): pohled na vůz, další pohled na vůz; foto Piotr Kilanowski, 5. 9. 2011, Bohumín-Vrbice
• 80 54 38-00 228-1 (ex WLAB 51 54 89-40 013-2^II): bývalé označení vozu, nápisy na voze, výrobní štítek; foto Patrik Trnčák, 10. 12. 2014, Bohumín-Vrbice

Akt.: 2020-10-11

Vozy pro suitu. V knize "150 Jahre Waggonbau in Görlitz 1849 bis 1999" od Wolfganga Theuricha je uvedeno, že v roce 1974 byly vyrobeny pro ČSD čtyři salonní vozy 011^II, 013^II, 014 a 015. Podle ne zcela ověřené informace (nicméně zapadající do sesbíraných indicií) byl dodán i pátý vůz pořadového čísla 016.

Čtyři z pěti salonních vozů v remíze vládních vozů dlouho nepobyly. Již v roce 1977 byly převedeny mezi běžné lůžkové vozy salonní vozy 011^II a 014. Patrně v roce 1981 (v tomto roce se uskutečnila dodávka nových salonních vozů) odešly mezi lůžkové vozy i salonní vozy 015 a 016.

Mezi salonními vozy zůstal pouze jediný vůz 013^II. V zatím blíže neurčeném roce byl vyřazen a obdržel číslo 80 54 38-00 228-1 (případně ještě předtím pětimístné číselné označení, k tomuto označení však není žádný podklad), stal se tedy patrně obytným vozem. V roce 2010 byl veden u SŽDC v domovské stanici Děčín východ a v roce 2010 nebo 2011 byl převezen do Kovošrotu v Bohumíně-Vrbici, kde jeho skříň bez podvozků slouží jako šatna.

Postupné přeznačování salonních vozů převedených mezi lůžkové je uvedeno v sekci lůžkových vozů, položka (9.).

ZANIKLÁ ŘADA VOZŮ (xxxx)